Můj týden ve tmě

Když jsem poprvé zaslechla o týdenním pobytu ve tmě, tak to ve mně vyvolalo nejen zvídavé pocity, ale zároveň jsem se pěkně otřepala při představě, že bych to měla podstoupit..

Uplynulo pár měsíců a já o tmě zaslechla znovu, to už ve mně tak nepředstavitelné pocity nevyvolávalo, v hloubi duše už jsem věděla, že to chci zažít a zažiju, jen to musí ještě dozrát a musí nastat ten SPRÁVNÝ ČAS.

Věděla jsem někde v hloubi duše, že týden ve tmě zažít chci, bylo už jen otázkou času KDY.

V červenci roku 2017 na mě v jedné skupině na facebooku vyskočila zajímavá nabídka od cizí paní. Psala, že už má nějakou dobu zarezervovaný a zaplacený pobyt ve tmě na konec října 2017, ale nemůže z nějakého důvodu nastoupit.

Přišla mi okamžitě myšlenka – TO JE ONO !

Bylo mi jasné, že tohle není náhoda. Neodepsala jsem na nabídku ale hned, měla jsem ještě takový menší konflikt sama se sebou, jestli ano nebo ne. Můj zdravý rozum mi naservíroval pár logických argumentů proč se na to vykašlat. Já si to ale jen vyslechla, ale neposlechla (jak je mým zvykem). Druhý den jsem tedy na nabídku zareagovala a zeptala se jestli je ještě volná. A BYLA.

Měla jsem před sebou ještě tři měsíce se na to nějak připravit. Nevěděla jsem jak a na internetu jsem se dozvěděla, že se ani nijak připravit nedá, že jen tělo se na to už samo podvědomě připravuje. Já jsem jen na to občas myslela a těšila se na neznámé. Ať se tam děje co je potřeba. Byla jsem připravená na všechno a otevřená všemu. Představovala jsem si jaké to asi bude a co mě tam teda vlastně čeká.

Nastal den D

Předposlední říjnová sobota. Sbalila jsm si pár základních hygienických potřeb, něco málo oblečení a vyrazila na cestu. Jako první věc po příjezdu na místo jsem vypnula mobil s vědomím, že bude týden vypnutý. Jaký nezvyk. Poté už jsme si jen s provozovatelem předali informace ohledně pobytu v chatce a výběru stravy na celý týden.

Chatky tam byly čtyři, takže jsme se sešly tři ženy a jeden muž. Popřáli jsme si pěkný týden a rozešli se do chatek.

V chatce bylo zádveří, kam se nosilo každý den jídlo, za dalšími dveřmi byl vchod do koupelny a do pokoje. V pokoji byla jen matrace, skříň s policemi a přehrávač s pár nahrávkami. V chatce člověk není nijak držen či zamčen, zamyká se sám podle své potřeby. Pokud se v průběhu rozhodnete pobyt ukončit, můžete kdykoliv opustit chatku a odjet. Je to takový osvobozující pobyt a určitá úleva jít do tmy s tímto vědomím.

168 hodin ve tmě může začít

Po vybalení a seznámení se s prostorem pak už jen je na váskdy si zhasnete lampičku nahoře na skříni s vědomím, že bude týden zhasnuto. Týden ve tmě může začít. Já po zhasnutí hned zalehla a jen jsem pozorovala tmu. TMU tak hlubokou, jakou jsem snad ještě nikdy neviděla.

Mohla jsem mít oči otevřené či zavřené – bylo to jedno, pořád stejná tma.

Ležela jsem jako přikovaná a říkala si: Jsem zvědavá, jak to uděláš, až se ti bude chtít na záchod? Trošku jsem se bála. Ta chvíle samozřejmě zanedlouho natala. Posadila jsem se, sebrala všechnu odvahu a s rukama nataženýma před sebou jsem pomalu vykročila.

Uf to se mi ulevilo – přežila jsem to. Zase jsem zalehla a po chvíli usnula. Střídavě jsem tak pořád ležela, spala a koukala do tmy.

Provozovatel mi každý den v jinou dobu nosil do zádveří tašku s jídlem na celý den – díky tomu jsem vždycky poznala, že je další den. Po příchodu se vždycky za dveřmi zeptal, jestli je vše v pořádku a jestli mám potřebu něco sdílet, já tu potřebu nikdy neměla. Pokud bych mu chtěla něco říct, vešel by dovnitř, posadil by se a nechal mě mluvit – vše v naprosté tmě samozřejmě.

Jen jídlo a spánek

V místnosti byl k dispozici přehrávač s pár nahrávkami. Já si pouštěla každý den tříhodinové Čtyři dohody, namluvené mým velikým oblíbencem Jardou Duškem. Čtyři dohody mi dávají velký smysl, tak jsem chtěla aby se mi opravdu co nejvíce vryly pod kůži.

První půlku pobytu jsem skoro pořád spala, střídavě spala a jedla. Jíst ve tmě bylo zvláštní. Měla jsem na celý týden domluvenou RAW stravu, kterou jsem do té doby vyzkoušenou neměla. Plné soustředění jen na chuť, kolikrát jsem tak vůbec netušila co to jím.

V polovině týdne už jsem byla totálně vyspaná a dokonale odpočatá, tak jsem se začala trošku nudit. Do soboty zbývá ještě dost času, co teda budu dělat, aby ten čas trošku utíkal? Řekla jsem si, že prostě jen tak budu. Jen obyčejně být a dýchat.

 

Nesmírná úleva a balzám pro OČI !

Ujistila jsem se, že vzdávat to rozhodně nebudu a to hlavně kvůli mým OČÍM. Cítila jsem v té tmě obrovskou úlevu pro oči, úplně jak kdyby mi děkovaly, ohromně si v té tmě lebedily. Tak jsem si vždycky řekla – už jen kvůli vám, moje milované oči, kvůli vám tady zůstanu!

Chodit v té tmě na záchod a do sprchy bylo celkem v pohodě, jen byl trošku problém s čištěním zubů. Nebylo vůbec jednoduché trefit se a vytlačit pastu na kartáček.

Jsi připravena vyjít na světlo ?

Věděla jsem, že je už pátek – den před výstupem ze tmy. Už jsem se těšila zase na světlo, nemohla jsem usnout. V sobotu dopoledne mě vytrhlo ze spánku klepání na dveře se slovy : „Jsi připravena vyjít na světlo ?“ Pootevřely se dveře a byly mi řečeny instrukce. Ať nespěchám, hodně piju a pak pomalu vyjdu ven.

Pamatuju si, jak jsem z matrace viděla ten pruh světla ode dveří, usmívala jsem se a nemohla z něj spustit očiPo několika minutách jsem vstala a šla ke dveřím a otevřela je dokořán. Uviděla jsem tím mým odpočatým zrakem tak nádherně ostře barevné, podzimní barvy napadaného listí hned za dveřmi. Na ten pohled snad nikdy nezapomenu. Po týdnu v černé barvě to byla neskutečná nádhera!

Oblékla jsem se a vyšla ven se trošku projít. Začala se mi motat hlava, to trvalo pak ještě asi čtyři hodiny. Procházely jsme se ještě s další účastnicí, která byla ve vedlejší chatce a sdělovaly si zážitky. Ještě jsme si sedli s provozovatelem na čaj a odjela jsem domů.

Po cestě domů jsem pociťovala radost, štěstí, spokojenost a vděčnost sama sobě, že jsem se poslechla a vyzkoušela si to. A hlavně – že jsem tam sama se sebou celý týden vydržela a nevzdala to.

Pobyt ve tmě má na každého velmi individuální účinky

Každému se tam děje to, co se v tu chvíli dít má. Já jsem byla připravená na cokoliv, tak jsem se taky té tmě odevzdala. Ať se děje co je potřeba. A ono se mi tam nedělo skoro nic. Není tedy pravidlem, že člověk za každou cenu bude prožívat muka a bojovat se svými démony. Záleží taky na druhu vašich myšlenek a s jakým vědomím do tmy jdete.

Světlo a pocity euforie

Jediné zvláštnosti, které se mi tam děly, byly tyto:

  • z ničeho nic jsem uviděla kuželovitě proudící bílé světlo, ale zrovna v tom promluvil a vcházel do zádveří provozovatel s jídlem a světlo zmizelo. Toto chvilkové světlo se mi tam ukázalo ještě asi jednou
  • stalo se mi tam párkrát, že mě z ničeho nic zaplavily několikaminutové vlny takové zvláštní nepoznané euforie. Dělo se to samo v nicnedělání. Říkala jsem si: tak takhle se cítí člověk, který požije nějakou drogu, to je nádhera !

Ono totiž když to zdánlivě vypadá, že se neděje nic, tak se děje moc.

Já jsem měla tmu hlavně jako dokonalý odpočinek a myslím si, že v mém nitru se dělo hodně. Hluboké propojování sama se sebou a spousta času na přemýšlení a ujasňování si různých věcí v životě.

Občas mě napadne myšlenka jít do tmy znovu a když už, tak jestli nezkusit rovnou dva týdny, možná by se mi v tom druhém týdnu začaly dít nějaké nové, nepoznané, zajímavé věci. Těžko říct. Zatím mi ta myšlenka jen tak občas proběhne hlavou, ale nechce po mně, abych jí věnovala pozornost a aktivně podnikala kroky.

Pravděpodobně ještě nenastal ten správný čas..(?)

"Mou vášní je trávení času o samotě i na cestách. Ukazuju tak ostatním lidem, proč být jen sami (se) sebou a umět si to užívat." Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Ivana Bendova napsal:

    Milá Michalko, přečetla jsem vše jedním dechem- moc hezky napsané!
    Piš dal, třeba něco o vztazích, jak se dostat do fáze umět být sama se sebou a vůbec o životě.
    Třeba zážitky z Anglie. Proste piš piš piš!!!!!
    Budu Ti držet pěsti ať se Ti daří a plní Tvé sny !!!!!!
    Myslím na Tebe -Ivana

    • Michaela Marková napsal:

      Paní Bendová, moc Vám děkuji:-) Jsem ráda, že se Vám články líbí. Další určitě budou. Mějte se moc hezky a těším se zase někdy na setkání 🙂

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Stáhněte si můj eBook zdarma:
  • Začtěte se do mého příběhu, jak jsem se po rozchodu vydala na sólo cestu poznávání sebe sama a odkrývání tajů života za oponou :)
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Facebook
  • Instagram