Poprvé sama na Bali

V lednu roku 2018 jsem poprvé sama odletěla na Bali. Letenku nazpět jsem měla za necelé čtyři týdny. Před odletem jsem si ve skupině na FB zjistila jen nějaké základní info ohledně peněz, cestování po Bali, atd. Psala do té skupiny zrovna jedna žena (se kterou jsme se staly kamarádky), že byla sama na Bali a kdyby měl někdo na ni nějaký dotaz, tak že ráda pomůže. Využila jsem toho a ptala se. Netušila jsem třeba vůbec do které části Bali se přemístit po příletu – bylo mi doporučeno Canggu.

První týden srovnávání s časem

Zarezervovala jsem si přes booking.com pobyt v hotelu v Canggu na první týden a zároveň jsem si s hotelem domluvila odvoz z letiště. Po příletu na Bali a odchodu z letiště zde čeká spousta taxikářů, kteří vám nabídnou předražený odvoz. Já hledala a četla cedulky se jmény, které drželi a hned jsem uviděla svoje jméno. Byla jsem ráda, že po zdlouhavém cestování už nemusím nic řešit a tak rychle jsme se našli.

Po příjezdu do hotelu jsem se ubytovala a šla jsem hned spát. Bydlela jsem jen asi 300 metrů od moře. Popravdě jsem trošku litovala, že jsem si tu rezervovala pobyt na celý týden, protože se mi tu zas až tak nezalíbilo a já bych nejraději po třech dnech jela už někam jinam.

V moři se moc plavat nedalo, protože zde byly velké vlny a pláž byla s tmavým pískem a volně pobíhajícími psy.

Většina místních i turistů zde jezdí na skútru. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy předtím motorku ani skútr neřídila, tak jsem si netroufla ani na Bali. Chodit pěšky tam opravdu není moc zvykem a já chodila pořád jen pěšky.

Celý první týden mi trvalo než jsem se srovnala s časem. Usnula jsem vždy brzy večer, už třeba před osmou hodinou, ale vzhůru jsem byla vždy kolem 22-23 hodiny a samozřejme jsem nemohla už usnout, usnula jsem zase až nad ránem kolem 3-4 hodiny a spala do 10-11 hodiny dopoledne.

Slunce, teplo, úsměvy, pohoda, masáže, jídlo

Tento první týden v Canggu jsem zakusila první úžasné balijské masáže a vynikající balijské jídlo a ty jejich čerstvé šťávy ovocné a moje nejoblíbenější avokádo ve všech podobách. Kochala jsem se při procházkách prostředím a místními usměvavými a pohodovými lidmi a hlavně jsem si užívala toho, že je leden a já jsem v teple !

Pomalu jsem začala plánovat, kam se přesunu dál. Informovala jsem se na recepci na možnosti a rozhodla jsem se přesunout do vnitrozemí do Ubudu.

Opět jsem si našla ubytování přes booking.com a zajistila jsem si od pana domácího, aby pro mě přijel do Canggu.

Bali prý pomáhá měnit lidem životy

Pán měl dobrou angličtinu a celkově přehled o světě, tak se s ním hezky povídalo už v autě. Vykládal mi například, jak je v kontaktu s některými lidmi z celého světa, kteří u něho byli ubytovaní a že jich spousta po návratu z Bali domů dělá zásadní životní rozhodnutí a změny – třeba opustí práci, rozejdou se s partnerem, atd. Mluvil o Bali jako o ostrově, který má v sobě takové zvláštní kouzlo, které lidi takto umí nasměřovat, aby se pro svůj šťastný život nebáli udělat potřebné kroky.

V Ubudu jsem už nebyla v hotelu, ale v domě u místní rodiny v pokoji určeném jen pro hosty v horním patře. Měla jsem zde rezervaci jen na tři noci, ale na rozdíl od Canggu jsem si to zde ještě o další dvě noci prodloužila, protože se mi zde moc zalíbilo. Pan domácí pořádal pro své ubytované hosty růzvné výlety po zajímavých místech na Bali, za což jsem byla moc ráda a dvakrát jsem tuto nabídku využila, tak jsme vyrazili na skútru.

Když jsem se rozhodovala, kam se přesunu dál, tak volba padla na vedlejší ostrůvek Gili Trawangan. Pan domácí mi zajistil výhodný zpáteční lístek na loď včetně odvozu z ubytování do přístavu. Na ostrůvku už jsem zase měla domluvené ubytování, odkud mi pán napsal, že na mě bude čekat u lodi, abych ubytování na ostrově nemusela složitě hledat.

Po výstupu z lodi jsem zase hledala někoho místního s cedulkou s mým jménem. Hned jsem ho našla a bylo příjemné, že dorazil na kole, protože jsme na něj pak dali můj kufr a přesunuli jsme se do ubytování.

Po ostrově na kole

V ubytování jsem měla k dispozici kolo k užívání, což bylo parádní, objízděla jsem si tak na kole celý ostrov. Na ostrově nejezdí žádná auta, takže se tu lidé přesouvají na kolech nebo jen vyjímečně někdo na skútru, případně koňské povozy.

Seznámení se s andělskou energií

Zde na Gili se mi začalo dít něco zvláštního. Při procházkách po ostrově jsem občas z ničeho nic začala cítit na bedrech horkost, jako kdyby mi tam někdo vždycky přiložil dva horké prsty. Vždycky jsem zpozorněla že už je to tady zase, ale nepříjemné to nebylo, tak jsem to neřešila. 

Byl to způsob andělské komunikace, což jsem chvíli poté zjistila z knihy. Shodou okolností jsem zde začala čísto tuto knihu Andělské rady pro šťastný život od Doreen Virtue. Když jsem se doma balila a přemýšlela, kterou knížku si vzít s sebou, tak jsem vzala tuhle, protože je malá a lehká. Objednala jsem si ji tenkrát jen “náhodou”, byla mi nabízena k nějaké objednávce za pár korun, tak jsem si řekla proč ne. To jsem ještě netušila, že to všechno má svůj smysl a vede mě to k něčemu dalšímu. 

V knize jsem si přečetla jakými způsoby s námi andělé komunikují – ve stručnosti to zde vypíšu:

Čtyři kanály andělské (božské komunikace):

JASNOVIDĚNÍ (slova a zvuky) – andělé tímto způsobem komunikují tak, že lidem ukazují obrazy nebo výjevy, které se náhle zjeví před jejich vnitřím zrakem, můžete tak vidět zničehonic krátký klipovitý film, nebo mít sen, v němž vás navštíví někdo ze zesnulých blízkých a předá vám určitý vzkaz.

JASNOSLYŠENÍ (obrazy a výjevy) – nebeské recepty jsou velmi často předávány ve formě tichého vnitřního hlasu, který vám podrobně popíše řešení vašeho problému, jako byste se naladili na jakousi andělskou rozhlasovou stanici (přesně tak to je ve skutečnosti). Také vám mohou dát znamení chytlavou písničkou, která se zničehonic ozve.

JASNOCÍTĚNÍ (city a pocity) – nebeské recepty přicházejí skrze pocity a tělesné vjemy. Můžete mít pocit, jako by se o vás otřela andělská křídla, jako by se vás někdo snažil postrčit k určitému činu nebo pohledu na věc, či se vás od nich snažil odtáhnout. Pocit tepla a uvolnění v oblasti břicha nebo hrudníku vám říká, že jste na správné cestě. Intenzivní tušení, které se ukáže jako správné, závan vůně parfému zesnulého blízkého nebo pocit jako by se vás někdo dotkl nebo seděl na vaší posteli, i když v místnosti nikdo další není.

JASNOVĚDĚNÍ (náhlé vědění) – požádejte o andělskou radu a v příštím okamžiku vám v mysli vytane úplné a jasné řešení vašeho problému, aniž byste o něm vědomě a cíleně přemýšleli. Je to jako by vám Bůh do mysli nahrál počítačový soubor označený “Řešení problému”. Při komunikaci tímto tichým způsobem beze slov lze pochopit i velmi složité abstraktní pojmy a teorie, a to na velmi hluboké úrovni.

Způsob, se kterým se mnou začali komunikovat, byla horkost na bedrech. Toto pociťuji občas i nadále, jen to není už na bedrech, ale ucítím to vždy na jiných částech těla. Poznám tak vždycky, že se mi tímto připomínají.

Automatické psaní

Při pročítání knihy jsem zároveň začala surfovat různě po internetu a hledat další informace. Našla jsem zde kurz automatického psaní od Lucie Bidermann Doležalové v Olomouci. Tento kurz byl zrovna pořádán nedaleko mého domova a ani ne za měsíc po mém příletu z Bali domů. To jsou teda shody náhod, říkala jsem si. Dlouho jsem neváhala a do kurzu se přihlásila.

Automatické psaní znamená, že se můžu napojit na duše zemřelých lidí i zvířat a vyptat se jich na nějaké otázky, které pozůstalí na ně mají. Zároveň se lze napojit na andělskou energii žijících lidí i zvířat. Pokládat otázky a psát. Vypnout logickou mysl a jen psát, co mi přichází. Nesmím se potom pozastavovat nad tím, co jsem napsala, protože mi to většinou moc smysl nedává. Mým úkolem je jen vzkazy napsat a předat a případně dát rady k situaci.

Byla jsem nedočkavá, chtěla jsem si psaní vyzkoušet a nechtělo se mi čekat až budu mít po kurzu.

Když jsem lodí odjížděla zpět na Bali, tak jsem byla tak nějak vedena psaní vyzkoušet. Zajímala jsem se v tu chvíli hlavně o svého zesnulého bratra. Ještě než jsem se narodila já a moje mladší sestra, tak se narodil mým rodičům syn. Když mu byl jeden rok, tak náhle onemocněl a zemřel.

Mě zajímalo proč se to stalo. Vím, že se nic neděje náhodou, vše má svůj důvod. Ptala jsem se ho na to. Propiska v ruce se mi nezastavila. Pokládala jsem otázky a čekala, co mi bude chodit za odpovědi. Když jsem dopsala stránku, měla jsem z toho takový menší šok. Musela jsem to jít rozdýchat na záď lodi. Jednak jsem koukala, že to opravdu funguje a jednak mi tekly slzy, protože jsem se právě dozvěděla úplně jiný úhel pohledu na to, jak to s tedy ním bylo.

Poslední dny na Bali

Zbývalo mi už jen posledních pár dnů do odletu, takže jsem se rozhodla zůstat v přístavním městě Sanur, kam doplouvala i naše loď z ostrova. Nemusela jsem se už nikam daleko přesouvat, jenom kousek svozem od lodi do mého ubytování.

Sanur je poklidné město u moře s plážemi se světlým pískem a klidným mořem a úžasnými, skvělými, levnými masážemi – balijská masáž celého těla vyšla asi na 150,- Kč. Setkala jsem se tu s kamarádkou, která mi před odletem ve fb skupině dávala odpovědi na moje otázky ohledně Bali. Udělali jsme si jeden den výlet na jih na pláž Nusa Dua, údajně nejluxusnější část Bali.

Mě to tedy zde mě moc nezaujalo. Byly zde takové ty klasické hotelové resorty hned u pláže a nedaleko odsud obchodní centrum s obchody se značkovým zbožím, připadala jsem si zde jako kdybych byla v Americe. Najdou si i takoví lidé, kteří stráví celou svou dovolenou jen v hotelovém resortu a z celého Bali pak nepoznají vůbec nic.

Drzé opice:-)

Ještě jeden den jsme si se skupinkou čechů udělali výlet na jih do Uluwatu. Zde jsme procházeli celým areálem, kde pobývájí místní opičky, které jsou opravdu drzé a braly lidem různé věci, třeba brýle, boty, telefony. Pokud s tím neutekly hned pryč, tak přišel někdo z místních lidí a za ovoce opice předmět vrátila.

Mně nevzaly ty potvůrky nic, ale jedné paní z naší skupinky strhla drahé dioptrické brýle z nosu a naštěstí s nimi neutekla pryč a čekala opodál. Přišel místní muž a dal jí banány a ona díky tomu brýle pustila. Raději jsme už opičky opustili a došli jsme procházkou až na místo, kde se každý den koná nejpopulárnější balijský tanec Kecak Dance při západu slunce. To byl nádherný zážitek.

 

Návrat domů

Z Bali jsem přiletěla domů v půlce února 2018. Byla to poměrně změna, z ráje do reality. První, co mě zaujalo už na cestě autobusem z letiště, byly utrápené obličeje lidí. Nepřítomné pohledy lidí, kteří byli ve své hlavě, ve svých starostlivých myšlenkách. Nikdo se tady na mě jenom tak už neusmíval – jak jsem si zvykla na Bali – usmívala jsem se tedy aspoň já.

Na Bali nelze mít špatnou náladu už jenom kvůli tomu, že je tam neustále teplo a svítí skoro pořád slunce. Věřím, že počasí dělá hodně a moc energie to naše chmurné podzimní a zimní počasí mi nedodává, spíše naopak na mě působí lehce depresivně a energii ubírá.

Nikdo tam nikam nespěchá, všechno je pohoda, nic není problém. Stres tam neexistuje, oni tam snad ani neví co slovo STRES znamená.

Byla jsem po návratu nadšená, jak moc se mi dovolená bez nějakých předchozích plánů vydařila. Já nerada totiž něco plánuji dopředu, mnohem raději se nechávám vést vesmírem a plánováním bych akorát vesmíru kazila jeho práci.

A to jsem po návratu ještě pár měsíců ani v nejmenším netušila, že mě čeká Bali za rok znovu a to na delší dobu pět měsíců…

 

 

"Mou vášní je trávení času o samotě i na cestách. Ukazuju tak ostatním lidem, proč být jen sami (se) sebou a umět si to užívat." Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Stáhněte si můj eBook zdarma:
  • Začtěte se do mého příběhu, jak jsem se po rozchodu vydala na sólo cestu poznávání sebe sama a odkrývání tajů života za oponou :)
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Facebook
  • Instagram